Když jsem si prvně přečetl dotaz tohoto čísla, napadlo mě okřídlené: „Nemají na chléb? Proč nejedí koláče?“ Nejsou v aktuální situaci palčivější témata než vinice? Obecný pohled na dotaz však odhalí stěžejní pražské dilema. Jak se vyrovnat s tradicí a zároveň reagovat na současné potřeby?
Ptát se po smyslu tradice, po potřebě či nepotřebě pokračovat v ní, je samotnou podstatou toho, co Prahu určuje. Praha každý den balancuje mezi dědictvím minulosti a požadavky dneška. Je to jedna z jejích deviz a zároveň velká výzva.
Nelze humpolácky sáhnout a zbořit tu Štvanici, tu Transgas, tu Železniční most pod Vyšehradem. Potažmo lze, ale vznikne nevratná rána. Proto je třeba vést hluboký a poučený dialog mezi tradicí a vizí, v ideálním případě nacházet cesty ke kompromisu.
Na území hlavního města je stále téměř dvacet vinic. Na Praze 2 jsou vinice čtyři, nejvíc z celé Prahy. Najdeme je nejen v Grébovce, ale i na Vyšehradě či ve svazích Albertova. Název čtvrti Vinohrady odkazuje právě k vinařské tradici. V tak cenném a exponovaném místě má smysl hledat cesty, jak tradici pěstovat, je-li možnost. Protože právě tradice utváří velkou část toho, čeho si pak vážíme.
Tomáš Čada, zastupitel, pedagog psáno pro Noviny Prahy 2, květen 2026